Druhy zkoušek ZDE

 

 

O výcviku psů všeobecně

 

Řada z nás, kdo jsme začali před několika lety přicházet na kynologická cvičiště, ještě mohla zažít tzv. „starou“ cvičákovou školu – tj. dril, dril, dril.

V dnešní době jsou ovšem potřeby většiny lidí, kteří si pořídí psa pro radost, jako kamaráda, jako společníka v životě…na cestách, úplně odlišné.

Tudíž i nabídky většiny kynologických cvičišť a podobných zařízení se musely přizpůsobit potřebám současné doby a potřebám současných nových majitelů štěňátek.

PSÍ ŠKOLKY

Vynikající službou různých psích spolků a cvičišť a soukromých zařízení je možnost navštěvovat se štěňátkem od nejútlejšího věku psí školku.

Kdy může štěně začít docházet do psí školky? V podstatě ve třech měsících, jakmile má dokončeno základní štěněčí očkování, tj. tři kombinovaná očkování. Může mít naočkovánu vakcínu proti vzteklině a nemusí.

Velikou výhodou u nás v České republice v současné době je, že se tu vzteklina nevyskytuje. Navíc, štěňátka mají posílenou imunitu ještě od matky, takže riziko, že na „cvičáku“ něco chytí je velmi, velmi minimální.

Horší riziko v tomto případě je při venčení v lese nebo na místech, kde se soustřeďuje a venčí velké množství psů.

V psí školce se učí štěňátka to nejzákladnější, co by si měla přinést do života.

1. Prohlubování vazby mezi psem a psovodem 
Někomu se to může zdát malicherné, ale tato vazba je potom základním stavebním kamenem pro nejdůležitější cvik - a to je PŘIVOLÁNÍ. Přivolání by měl mít každý pes, každé štěně stoprocentní. Je to velmi důležité. Člověk se může na procházce se psem, na ulici, před domem atd. dostat do situace, když je nutné……. zdůrazňuji velmi nutné okamžitě psa přivolat. Jede auto, blíží se soused s agresivním samcem a další a další a my nyní, přesně v ten moment a v tu vteřinu potřebujeme mít svého mazlíčka u sebe.

2. Socializace štěňátek 
Jak vůči cizím štěňatům, ale i přítomným větším psům, tak vůči různým cizím lidem. Opět velmi důležité pro pohodové a ideální soužití člověka se psem. Každé štěně učí nejprve sociálnímu chování jeho matka – fena a také jeho sourozenci. Najedou je z tohoto prostředí vytrženo a dostane se do nové rodiny, kde v mnoha případech je jediným zástupcem čtyřnožců. A přesně v těchto a následujících dnes potřebuje štěňátko nadále prohlubovat pravidla sociálního chování a k tomu jsou ideální psí školičky.

3. Odolnost vůči neznámým nebo nenadálým situacím, jako jsou nepříjemné zvuky, chození po různých, pro štěně nepříjemném a neznámém povrchu, nečekané padání různých předmětů, jízda na kole, koloběžce, hlasité povídání, zpět, výkřiky, reakce různých předmětů (např. otevření deštníku, kopání míče) a další – výčet by byl velmi dlouhý.

4. Výuka psovodů, majitelů, členů rodin. 
Současně i různé dobře míněné rady majitelům štěňátek i rodinným příslušníkům patří do náplně výcviku v psí školičce. Činnost psí školky by neměla končit za branou cvičáku, ale mělo by se dostat jejím účastníkům i dobrých rad, pokud např. doma, v rodině, vzniknou situace, se kterými si majitelé štěňátka a rodinní příslušníci neví rady.


POSTUPKY, VÝCVIKY PRO POKROČILÉ

Pro odrostlejší štěňata a pejsky, kteří právě přicházejí do puberty, by mělo na školičku navazovat pokračování. Pokračování takové, kde se bude vylepšovat všechno to, co již pejskové umí a kde se také budou učit něco nového. Vše by mělo probíhat nenásilnou, téměř hravou formou se silnou pomocí a podnětem pamlsků nebo hračky.

Samozřejmě, že na určité, obzvláště pubertální jedince, je již v této době potřeba více „přitlačit“. Být důraznější a důslednější. V této fázi bychom měli připravovat mladé psy na možnost absolvování těch nejzákladnějších zkoušek, které jsou jakoby obrazem normálního života. Pro ilustraci uvádíme rozbor různých cviků, které jsou požadovány podle různých zkušebních řádů.

Přivolání – jak již bylo uvedeno výše – tento cvik je tím nejzákladnějším, co by měl pes s psovodem ovládat. Ve fázi příprav na tyto zkoušky, tj. cca okolo 1 roku věku psů, většinou psi tento cvik ovládají dobře. Horší než samotné přivolání je první fáze cviku, tj. vlastně „odvolání“, tzn. splnění povelu „volno“. Hodně psů s tím má problémy a v řadě případů je třeba hlavně odvolání se psy nacvičovat. Ve výkladu pravidel zkoušky je uvedeno, cituji: „pes má radostně a přímou cestou přiběhnout k psovodovi a usednout před něj“. I doslovné splnění tohoto výkladu bývá někdy problém – psi se různě zdržují, čuchají k zemi, značkují terén apod. Proto je, hlavně při nácviku, nutné psy dobře k provedení tohoto cviku motivovat.

Ovladatelnost na vodítku – dovolím si opět citovat zkušební řád: „ pes na vodítku ochotně a ukázněně následuje psovoda vedle jeho levé nohy tak, aby svým kohoutkem byl na její úrovni. Pes nesmí psovoda předbíhat ani se opožďovat, nesmí bránit psovodovi v pohybu. Vodítko je stále v pravé ruce a má být prověšené“.

Mnozí si řeknou, že to je velice jednoduchý cvik. Ale zkuste si představit uvedenou citaci do slova a do písmene a myslím si, že 80 % psovodů by se svým psem, při požadavku doslovného splnění tak, jak je psáno, neobstálo.

Proto je už od počátku nutné klást důraz na pečlivou chůzi u nohy, vzorné přisednutí, kolmo na příčnou osu psovoda, hlídat si prověšené vodítko (tzn. aby pes netahal na všechny strany), aby se za námi neopožďoval nebo nás nepředbíhal.

Na druhou stranu – pěkná chůze u nohy je pastvou pro oči všech, kteří na práci psovoda se psem přihlížejí.

Ovladatelnost bez vodítka – v podstatě stejně prováděný cvik jako ovladatelnost na vodítku, jenom je pes neupoutaný. Hodně pejsků se při tomto cviku mírně nebo více za psovodem opožďuje. Někdy je to způsobeno nadměrnou snahou psovoda o to, aby byl cvik proveden dobře a s tím související nervozitou, která se přenese i na psa a on pak může znejistět a začne se za psovodem tzv. „courat“.

Sedni – lehni – vstaň – pes by měl na povel a bez změny postavení v ose podle psovoda se posadit (rovně a bez lehání na jednu nebo druhou kýtu), rychle a bez pomoci si lehnout a na povel vstát. Tyto cviky se dají poměrně dobře nacvičit a je potom jenom na snaze psovoda a důslednosti výcvikáře, jak precizně je tento cvik proveden.

Odložení – tento cvik většina psů zvládá velice dobře a při kvalitním nácviku s ním nemají problémy. Preciznost cviku může narušit mírná změna polohy, zájem psa o pachy okolo sebe a neklidné ležení. Nesmí ale vstát a odejít.

Štěkání – cituji: „pes musí na jediný povel nejméně 3x hlasitě zaštěkat“. U některých psů se tento cvik ani nemusí učit, štěkají na povel už jako štěňátka. Někteří jsou naopak „neštěkavci“ a je potřeba se snažit je složitě rozštěkávat.

Aport volný – aportování mají někteří psi „v krvi“ a pro některé to je veliký problém. Umí se tvářit, že tam vůbec, ale vůbec žádný aport není.

Metod jak cvičit aport je hodně a není účelem tohoto článku je popisovat. Celé téma je na obsáhlý, samostatný článek. Doporučujeme naučit na aportovací hračku už velmi malé štěňátko. Pak je výuka cviku mnohem jednodušší.

Překážky – skok vysoký, skok šplhem (áčko) a kladina nízká. To jsou základní překážky, které najdeme na téměř každém kynologickém cvičišti.

Pro psy i psovody jsou to odpočinkové cviky, které se učí celkem bez problémů. Důležité upozornění – u těžších plemen necvičit skok vysoký až do doby, než má pes vyhodnoceny RTG dysplazie kloubů (kyčle, lokty, ramena).

Ve výčtu jednotlivých cviků by se dalo ještě pokračovat. Tento článek si však bere za cíl uvést ve stručnosti jenom to nejzákladnější, co je potřeba o výcviku vědět.

Po absolvování základního výcviku a složení základních zkoušek většinou nastává zlom, kudy se vydat dál. Všechno záleží nejen na plemeni psa, se kterým se chceme specializovat na některý z kynologických sportů, ale také na našich možnostech, vzdálenosti jednotlivých cvičišť a dalších aspektech.

Co bychom však měli mít vždycky na zřeteli jsou potřeby a ochota psa. Jednoduše řečeno – dělejme s našimi miláčky to, co je nejvíce baví. U čeho se vydovádí. Každá cílená činnost, kterou s naším psem děláme, je prospěšná nejen našemu vzájemnému vztahu a soužití, ale i zdraví psa i psovoda.

Speciálnímu výcviku, jako je např. výcvik služebních psů, výcvik psů na vyhledávání drog, zbraní, výbušnin apod., se věnují policejní a vojenské kynologické složky.

Autor: Markéta a Jaromíra Sojkovy

 

 Velmi zajímavé a poučné články o výcviku  ZDE 

(Ladislav Mach - Octavius Malidaj)

http://www.muj-pes.cz/vychova-a-vycvik/