JLPP

JLPP - tzv. juvenilní laryngeální paralýza a polyneuropatieje dědičné onemocnění, způsobující dýchací potíže při vzrušení nebo fyzické námaze. Zrovna tak si můžeme povšimnout změny ve štěkotu. Onemocnění se objevuje už ve věku třech měsíců. V dalším stádiu nemoci se rozvíjí slabost a problémy s koordinací pánevních končetin, které se pomalu šíří i na hrudní končetiny. Vyskytují se i poruchy polykání s rizikem dušení nebo pneumónie. Choroba je neléčitelná a vede k úhynu zvířete v průběhu několika měsíců od prvního výskytu příznaků.
 
 Bohužel, v České republice je velmi mnoho chovatelů, kteří vyšetření vůbec nedělají a nakryjí psa či fenu tak, že ani druhý z páru není vyšetřen, což je velmi riskantní. Dále jsou zde chovatelé, kteří sice test na JLPP udělají, ale nikde neuvedou výsledek, že jejich pes je přenašečem !!! Není nic důležitějšího než zodpovědný chov a není nic horšího, než nedostatek informací.
 
 V naší Chs, půjdou k novým majitelům štěňata vyšetřena na JLPP. Tak bude jasno, zda má nový majitel zvíře čisté nebo přenašeče. Štěňata to samozřejmě nebude nijak omezovat a do chovu budou všechna. 
Test na tuto chorobu trvá cca 2. týdny. DNA test se vykonává z plné krve odebrané na EDTA u čipovaného jedince.
 
Existují tři genotypy: 
 
1. Genotyp N/N (homozygotně zdravý): Toto zvíře nenese mutaci a má extrémně nízké riziko, že onemocní. Nemůže přenést mutaci na své potomky. 
 
2. Genotyp N/P (heterozygotní přenašeč): Toto zvíře nese jednu kopii mutovaného genu. Má extrémně nízké riziko, že onemocní. Mutaci přenese s 50% pravděpodobností na své potomky. Takovéto zvíře by se mělo pářit pouze s homozygotně zdravým jedincem. 
Existence přenašečů ve zdravé populaci zvyšuje variabilitu celkového genofondu, proto by neměli být z chovu kategoricky vyřazováni. Měli by být však spojováni pouze s jedinci bez mutace, aby se nemohli narodit štěňata s postižením. 

 

JLPP:

zpět Štěňata     
zpět Novinky     


Nynější strašák u chovatelů po celém světě je JLPP - Tzv. juvenilní laryngeální paralýza a polyneuropatie (JLPP) je dědičné onemocnění, způsobující dýchací potíže při vzrušení nebo fyzické námaze. Zrovna tak si můžeme povšimnout změny ve štěkotu. Onemocnění se objevuje už ve věku třech měsíců. V dalším stádiu nemoci se rozvíjí slabost a problémy s koordinací pánevních končetin, které se pomalu šíří i na hrudní končetiny. Vyskytují se i poruchy polykání s rizikem dušení nebo pneumónie. Choroba je neléčitelná a vede k úhynu zvířete v průběhu několika měsíců od prvního výskytu příznaků.V České republice je velmi mnoho chovatelů,kteří vyšetření vůbec nedělají a nakryjí psa či fenu tak,že ani druhý z páru není vyšetřen,což je velmi riskantní . Dále jsou zde chovatelé,kteří sice test na JLPP udělají,ale nikde neuvedou výsledek , že jejich pes je přenašečem..,což je také velmi špatné . Není nic důležitějšího než zodpovědný chov a není nic horšího ,než nedostatek informací.Výsledky nejsou jen dobré,jak jsem tu již psala,ale je důležité umět se s nimi popasovat.Žádný pes není dokonalý,ale i nedokonalý pes může být velkým přínosem pro chov. Moje fena Existence Eržika od Kačky,která jako jediná z mých 5 chovných fen má v kolonce výsledku u JLPP N/P,a je tedy přenašečka….Pro ní osobně to neznamená vůbec nic ,jelikož je zdravá,čilá,chtivá a je po skvělém francouzském pracovním plemeníkovi,který pro mne je a bude stále špičkou pracovní krve,navíc podpořený velmi slušným exteriérem a vynikající povahou. Právě tato skvělá krev koluje v žilách Eržiky,mísí se pro mne jedinečnou krví Elsy z Koralky a Atrakcí Huggy od Kačky a proto má pro mne i toto pro spoustu neznalých lidí velikánkou cenu pro můj chov. Nebojím se toho, neb mám informace a umím s nimi naložit. Proto k ní hledám v tomto ohledu čistého ženicha na HD a ED,samozřejmě zdravého,s vynikající povahou a průměrným exteriérem….a věřím, že její miminka,pokud se zadaří budou velkým přínosem pro rottweilery v České republice…K novým majitelům samozřejmě štěňata půjdou vyšetřena na JLPP , takže nikdo nebude kupovat zajíce v pytli , ale bude vědět, zda má zvíře čisté nebo přenašeče. Štěňata to samozřejmě nebude nijak omezovat a do chovu budou všechna. Neříkám,že mne nemrzí , že zrovna Existence Eržika od Kačky je přenašečka, na druhou stranu vyřazovat přenašeče z chovu je hloupost vzhledem k velkému zúžení genetické základny v ČR,jelikož už teď je problém najít dobré chovné jedince a jen se s tím prostě musí umět pracovat. Nejhorší variantou je,když někdo zvíře vyšetří a vyšetření tzv. zatluče,to se pak nakrásně může stát,že se narodí pozitivní štěňata,která později uhynou….. Není tedy lepší tomuto předcházet a pokud jeden z rodičů je přenašeč,udělat štěňátkům než jdou do nových domovů test na JLPP a novým majitelům předat certifikát o vyšetření ????? Test na tuto chorobu trvá cca 2–3 týdny. DNA test se vykonává z plné krve odebrané na EDTA anebo z lícních stěrů. Při lícních stěrech se ale v laboratoři může zjistit, že není k dispozici dostatek materiálu na vyšetření. V tom případě je lepší zaslat EDTA krev. Existují tři genotypy: 
1. Genotyp N/N (homozygotně zdravý): Toto zvíře nenese mutaci a má extrémně nízké riziko, že onemocní. Nemůže přenést mutaci na své potomky. 
2. Genotyp N/P (heterozygotní přenašeč): Toto zvíře nese jednu kopii mutovaného genu. Má extrémně nízké riziko, že onemocní. Mutaci přenese s 50% pravděpodobností na své potomky. Takovéto zvíře by se mělo pářit pouze s homozygotně zdravým jedincem. 
3. Genotyp mut/mut (homozygotně postižený): Toto zvíře nese dvě kopie mutovaného genu a nese extrémně vysoké riziko, že bude postižené dědičným onemocněním. Se 100% pravděpodobností přenese mutaci na své potomky a mělo by se pářit pouze s homozygotně zdravým jedincem. Přenašeči přenesou dědičnou vlohu s 50% pravděpodobností na své potomky. Při spáření dvou přenašečů vzniká 25% nebezpečí, že potomci budou postiženi. Existence přenašečů ve zdravé populaci zvyšuje variabilitu celkového genofondu, proto by neměli být z chovu kategoricky vyřazováni. Měli by býť však spojováni pouze s jedinci bez mutace, aby se nemohli narodit štěňata s postižením. 

K.Ludvíková – ch.st. „ od Kačky“

 
3. Genotyp mut/mut (homozygotně postižený): Toto zvíře nese dvě kopie mutovaného genu a nese extrémně vysoké riziko, že bude postižené dědičným onemocněním. Se 100% pravděpodobností přenese mutaci na své potomky a mělo by se pářit pouze s homozygotně zdravým jedincem. Přenašeči přenesou dědičnou vlohu s 50% pravděpodobností na své potomky. Při spáření dvou přenašečů vzniká 25% nebezpečí, že potomci budou postiženi.